Počátky Jógy v denním životě ve Slovinsku (rozhovor s Josefem Galem)

Josef Gal, nejstarší představitel „Jógy v denním životě” ve Slovinsku, oslavil letos 82 let. Od roku 1988, kdy se setkal s paramhansem svámím Mahéšvaránandou – Svámídžím, zasvětil tento slavný fotograf z Mariboru, bioterapeut a proutkař téměř celý svůj život józe. Začal organizovat Jógu v denním životě ve Slovinsku. Ve všech větších slovinských městech pořádal řadu seminářů a přednášek, kde hovořil o józe. Ještě dnes je Josef Gal nevyčerpatelným zdrojem moudrosti a příkladem jógové čestnosti.

20. výročí prvního setkání Josefa se Svámídžím znamená rovněž 20. výročí Jógy v denním životě ve Slovinsku, protože od tohoto setkání se začaly zřizovat kurzy JDŽ, byla zakládána sdružení a začala se rozvíjet JDŽ ve Slovinsku. Využili jsme této příležitosti, abychom se zeptali Josefa Gala na jeho počátky v józe, jeho názory na Svámídžího jakožto duchovního Mistra a na cvičení jógy.

Kde jste se poprvé setkal s Jógou v denním životě nebo obecně s jógou?

Jak jsem přišel na nápad začít cvičit jógu v té době? Jóga se tenkrát neuznávala, nepsalo a nehovořilo se o ní a cvičilo ji jen málo lidí. Měl jsem tenkrát mnoho zdravotních problémů. Moje zpravodajská práce byla obtížná a stresující, často jsem cestoval, špatně jsem se stravoval, měl jsem nedostatek spánku, takže jsem hledal nějakou alternativu, která by mi prospěla a pomohla v životě. Jednou, když jsem byl služebně v Bělehradu, asi v roce 1980, v minulém století a miléniu, vlastně (smích) mne kolegyně pozvala, abych ji odpoledne doprovodil na přednášku o józe. Tak jsme oba přišli na přednášku a musím říci, že jsem byl velice spokojen. Přednášející byl odborným lékařem a cviky (ásany) předváděla mladá baletka. Často říkám, že v té chvíli jsem se nějak zamiloval do jógy nebo možná také do té, která ásany předváděla tak krásně – do toho obrazu, postavy jogínky. Když jsem se vrátil domů, zanedlouho se mi dostal do ruky inzerát na jednotýdenní kurz jógy v lázních Dobrna. Má žena i já jsme se přihlásili a strávili tam týden. Každý den se konala cvičení, téměř celou dobu od rána do večera. Již si nepamatuji jméno cvičitele, ale byl to velice známý Slovinec, který se plavil po mořích a jednou prostě zůstal v Indii, rozhodnutý se naučit jógu, kterou později předával ve Slovinsku. Samozřejmě jsme s manželkou po tomto kurzu pravidelně cvičili jógu, a tak uběhlo 7 let. Přibližně v téže době se v naší zemi začala probouzet duchovnost. Všude jsem o něčem slyšel, byl jsem tam, experimentoval jsem a tak jsem se dostal ke knize s názvem „Skryté síly v člověku." Autorem knihy byl paramhans svámí Mahéšvaránanda (Svámídží), o němž jsem nikdy předtím neslyšel. Avšak když jsem knihu otevřel, uviděl jsem jeho fotografii a něco uvnitř mne mi řeklo, že to je ta osoba, kterou hledám, kterou znám již od dětství, protože jsem ho již potkal při zvláštním zážitku jako dítě. Okamžitě jsem po něm začal pátrat a zjistil jsem, že přijel z Indie, žije ve Vídni a občas jezdí do Nového Sadu. Pak jsem již nemohl zjistit víc informací a postupně jsem na to všechno téměř zapomněl. Po nějaké době mi jeden známý, který o mém hledání věděl, sdělil, že Svámídží bude mít seminář na chatě Poštarski dom v pohoří Pohorje a že tam již několikrát byl. Samozřejmě jsem tam jel. Sešlo se tam asi 60 účastníků (z Nového Sadu a Záhřebu) a toto setkání pro mne bylo nezapomenutelné. Zde bych se rád zmínil o tom, že do té doby jsem zavedl ve Slovinsku proutkaření a léčbu bioenergiemi, a o těchto aktivitách jsem pořádal kurzy a přednášel. Ale když jsem se dostal na tento seminář, byl jsem naprosto ohromen (zvláště prvním setkáním se Svámídžím) a cítil jsem, že to je můj domov. Věděl jsem, že už nic víc nepotřebuji, že to je to, co hledám, a skutečně jsem se s jógou cítil jako doma.

Jak vypadaly počátky Jógy v denním životě ve Slovinsku?

Na semináři v chatě Poštarski dom jsem se chtěl se Svámídžím setkat osobně. Bylo mi sděleno, že poskytuje individuální konzultace pouze večer, ale já musel odjet již v poledne, takže jsem se zúčastnil pouze ranního semináře. Na konci této části programu jsme prováděli skvělou meditaci na sebeanalýzu, vedenou Svámídžím. Po meditaci odešli všichni účastníci na oběd, ale já byl tak ohromen, že jsem zůstal sedět v hale. Poté přišel svámí Čidánand a řekl mi, že Svámídží na mne čeká, jestliže si přeji se s ním setkat. Byl jsem nadšen, a musím přiznat, že jsme se vřele objali a že jsem slzel štěstím. Okamžitě jsme se dohodli, že by bylo dobré zorganizovat jógu ve Slovinsku. Řekl jsem Svámídžímu: „Svámídží, ona už tam je!“ Vlastně jsem se již odvolával na jógu během svých kurzů bioléčby a proutkařství; nyní jsem hodlal vše ostatní vynechat a přednášet pouze o józe. Svámídží strávil to léto ve Vídni a já jsem za ním často jezdil; takže jsme plánovali a výsledkem těchto rozhovorů byl kurz pořádaný brzy poté ve Slovinsku. V mezičase jsem pokračoval v přednáškách, avšak hovořil jsem pouze o józe. Navrhoval jsem, abychom začali zakládat asociace, protože nebylo nic organizováno ani ve Slovinsku, ani nikde jinde. Pustil jsem se do příprav a prakticky všude jsem potkával lidi, kteří byli ochotni pomoci a zúčastnit se. Tak jsme začali zakládat asociace v městech Ljubljana, Koper, Maribor, Novo Mesto. Další asociace vznikly později z těchto center a dnes je jich ve Slovinsku asi 11. V roce 1989 jsem se zúčastnil několika seminářů pro cvičitele Jógy v denním životě (přibližně od jara do léta) a brzy nato jsem sám pořádal semináře a přednášky jógy na různých místech. V následujícím roce, v únoru 1990, Svámídží poprvé přijel přednášet do Ljubljany; pokud se nemýlím, přednáška se konala v sále kina Šiška. Pokud si dobře pamatuji, bylo tam místo asi pro 400 lidí, prodalo se ještě několik lístků navíc a venku stále čekalo asi 80 lidí. Stěží jsme našli sezení pro všechny, kteří dostali lístky, někteří stáli v chodbičkách; účast byla skutečně obrovská. Na přelomu roku 1990/1991 jsem pobýval v Indii a zde jsem také hovořil se Svámídžím. Pozval jsem ho do Mariboru, jeho návštěva se nakonec uskutečnila v roce 1991. První přednášky a semináře jsem organizoval sám. Když se ohlédnu zpět, musím se usmát, ale tak to bylo. Na první přednášku – která dokonce nebyla ani veřejně oznámena, pouze jsem o ní řekl pár lidem - přišlo 16 lidí a byla to spíše skupinová debata o józe. Poté jsem rozesílal pozvánky na veřejnou přednášku, která se konala v tehdejší Fakultě technických věd (Tehniška fakulteta), ve velké hale, která měla přibližně 350 míst k sezení. Hala byla téměř plná, takže zájem veřejnosti byl skutečně dost značný, ačkoliv publicita byla spíše nedostatečná. V novinách vyšel krátký článek a také jsem napsal a vytiskl oznámení, kopíroval jsem je na větší formát a šířil jako plakáty po celém Mariboru. To byly počátky, kdy jsem byl v Mariboru úplně sám, nebyl zde nikdo, kdo by mi pomáhal, nikdo, u koho bych našel podporu. Po několika přednáškách na Fakultě technických věd se mi ozvali ti, kteří byli ochotni spolupracovat a pomáhat. Jsem velice nadšen a šťasten, že mohu nyní odpočívat a sledovat, jak se Józe v denním životě všude ve Slovinsku dobře daří.

Jak pohlížíte na Svámídžího a jeho učení?

V této souvislosti zřejmě vyvstane otázka: Proč potřebujeme Svámídžího či vůbec jakéhokoliv jiného Mistra, jestliže cvičíme jógu? Zde bych znovu poukázal na své osobní zkušenosti: než jsem se setkal se Svámídžím, aktivně jsem praktikoval jógu 7 let, oba s manželkou jsme pravidelně cvičili to, co jsme se naučili na tom prvním kurzu, ale stále mne jóga nenaplňovala, něco chybělo. Až teprve když jsem potkal Svámídžího, uvědomil jsem si, že to je to, co člověk skutečně potřebuje, pokud je hledajícím, pokud ví, jak naslouchat svému nitru. A jaká je skutečně role Mistra? Jeho funkce je především v duchovní oblasti, protože Mistr je oceán vědění a pravdy. Kde je pravda, je také štěstí, spokojenost a svoboda. Toto vše nám dává jisté bezpečí, k němuž všichni směřujeme různými cestami. Ale když potkáme opravdového Mistra a skutečně to realizujeme – to je podle mne tím největším požehnáním, největším štěstím... Přínos získáváme samozřejmě, pouze pokud můžeme nastolit správnou úroveň důvěry v Mistra, pokud jsme připraveni přijmout jeho pokyny; což znamená být disciplinovaní, čestní, pozitivní a všechny tyto věci, které Svámídží zdůrazňuje ve svém učení. Žák oddaný jeho cestě postupně zjišťuje, že je na tomto světě hostem a že fyzické tělo je pouze druh obalu, který nám zde umožňuje naši fyzickou existenci, přičemž jáství jakožto átmá (duch, vědomí) je věčné. A átmá mění své fyzické tělo život po životě. Když si vezmeme někoho, kdo by chtěl někomu opravdu ublížit, nejhorší, co může tomu druhému udělat, je to, že mu odejme jeho obal, tento „převlek“ – fyzický život, protože skutečný, duchovní, věčný život nemůže nikdy zasáhnout. Uvědomění si této skutečnosti samozřejmě není tak snadné, jde o dlouhou cestu, na níž je zapotřebí mnoho kázně, práce na svém nitru a také mnoho odříkání. Musíme zjistit, kdo jsme, jací jsme a především proč jsme zde. To nás pak dovede k uvědomění, že zde nejsme pouze proto, abychom nějak prožili čas, ale také abychom pomáhali druhým. Pak získáme schopnost a sílu pomáhat všem, kdo pomoc potřebují, nikoliv jen lidem, ale také zvířatům a všem dalším živým bytostem kolem nás. Musíme si uvědomit, že naše budoucnost závisí na našem způsobu života, na jeho kvalitě. Vstoupili jsme do tohoto života, protože jsme zanechali svůj minulý život s karmou a podle karmického zákona jsme se vrátili. Máme to štěstí, že jsme se narodili jako lidé a jsme zde, abychom se postupně od své karmy osvobodili. Toho lze dosáhnout, jak Svámídží často zdůrazňuje, pouze dobrými činy, čestností, pozitivním myšlením, pozitivními slovy a skutky. Pomoc můžeme nalézt v meditaci a modlitbě, jež prohlubují naše duchovní snažení. Z vlastní zkušenosti mohu uvést další situaci, kdy je skutečný duchovní Mistr nepostradatelný. Když přijde náš čas, abychom opustili materiální svět, zůstáváme úplně sami, všichni naši drazí zůstávají u našeho fyzického těla, které opouštíme, a jedinou pomoc, kterou můžeme dostat, jsou modlitby a dobrá přání. Ale je zde někdo, kdo je s námi dokonce i v této době! Pokud jsme realizovali Mistrova slova a učení ve svých životech, bude Mistr s námi. Během takové cesty na jemnější úroveň existence hrozí nebezpečí, že se bytost opouštějící fyzický svět ztratí. Mistr nás může dovést bezpečně „do světla“ (v Indii se Mistr nebo učitel řekne guru, gu=temnota, ru=světlo; Mistr je tudíž ten, kdo nás vede z temnoty ke světlu).

Jak přistupovat k józe jakožto k duchovní cestě?

Svámídží často říká, že jóga nám pomáhá získat a udržet si čtyři druhy zdraví: fyzické, psychické, sociální a duchovní. Jóga tedy zahrnuje všechny oblasti našeho bytí, je velice široká, je všezahrnující. Jóga a Svámídží jsou zde pro všechny. Na nás samotných leží rozhodnutí, do jaké míry a na jaké úrovni budeme jógu praktikovat. Mnoho lidí přitahuje hlavně aspekt fyzického zdraví, ale pomalu, při pravidelném cvičení, rozvíjejí i další aspekty. V našich sdruženích proto organizujeme kurzy jógy, různé přednášky, propagujeme vegetariánství a rovněž pořádáme duchovní setkání. Svámídží napsal knihu Systém Jóga v denním životě, kde jsou všechny aspekty jógy skvěle popsány. V této knize je mnoho moudrosti, umožňující každému vybrat si, co si přeje dělat: cvičit pouze ásany a možná další techniky (relaxace, pránájámu) společně s ásanami nebo jít hlouběji a objevovat duchovní cestu. Pokud chceme dosáhnout v józe dokonalosti, musíme usilovně a disciplinovaně pracovat. Musíme si vypěstovat k naší cestě, cíli a Mistrovi odpovědnost, protože pouze takto budeme schopni se dostatečně otevřít jeho moudrosti. Totéž se týká všech typů výuky: předmět musí být dostatečně zajímavý a musíme vložit v našeho učitele dostatek důvěry, pouze tak se můžeme něco naučit. Naše duchovní cesta se poté rozvine mimo hranice našeho vědomého úsilí, rozvine se v souladu s naší prací, naší kázní a samozřejmě s naší oddaností. Když hovoříme o naší aktivitě v józe, je nutno zdůraznit, že bychom měli být opatrní, abychom se nepřecenili. Stává se, že se lidé nadchnou, ale nemají správné znalosti, a pak se příliš brzy vzdávají. Nebo se nemohou dočkat výsledků, které přirozeně nemohou přijít tak rychle, a poté jsou frustrováni. Někteří se pak o józe vyjadřují negativně, nikoliv proto, že by to pramenilo z jejich pochopení, ale protože tímto způsobem hledají omluvu, že selhali. Jednoho dne se všichni vrátí; někteří dříve, jiní později. Svámídží často hovoří o nepřipoutanosti, jogín by měl být vždy volný, nezávislý, bez jakékoliv svázanosti. Dříve jsem se zmínil o oddanosti, kterou lze někdy špatně chápat. Oddanost neznamená, že ztratíme svou identitu a vůli nebo že budeme spoléhat na někoho jiného, že bude jednat místo nás. Ne, to je omyl. Oddanost znamená důvěru, otevřenost a přijetí učení. To znamená, že věříme v Mistrova slova a uskutečňujeme je. Pak se skutečně nemusíme obávat ničeho. Ale není to proto, že bychom byli jakýmkoliv způsobem vedeni, protože naše osobní Já stále existuje a my si toto Já sami utváříme podle své moudrosti, svých znalostí a samozřejmě možností. Moudrost je rovněž pravda a existuje pouze jedna pravda, ačkoliv se zdá, že každý má svou vlastní verzi pravdy, ale to je jen druh iluze, která se rozplyne, když opustíme svá fyzická těla. Skutečná pravda je vždy v nás, ale obvykle je skryta. V tomto kontextu také Malý princ (v novele od Antoine de Saint-Exuperyho) symbolicky obdržel pokyn, že „Správně vidíme jen srdcem; co je důležité, je očím neviditelné.” Pokud v tomto životě získáme nějaké další znalosti, více moudrosti, a pokud se sem vrátíme, bude to pro nás jakýsi druh zásoby. Pak nebudeme muset začít znovu od startovní čáry; je pravdou, že budeme muset znovu oprášit „abecedu“, ale půjde to snadněji a budeme pokračovat od bodu, kde jsme předtím skončili. Tímto způsobem je zaručeno naše vysvobození v tomto nebo v některém z dalších životů.