Přednášky Svámího Mahéšvaránandy můžete sledovat na internetové televizi swamiji.tv. Najdete zde stálý program a vysílaci časy přímých přenosů.
Maháprabhudžího Zlaté učení
Vystříhej se zpupnosti a povýšenosti. Považuj všechny lidi za sobě rovné.
Svámí ukazuje losangeleským homiům cestu k vnitřnímu míru
Duchovní Mistr z Rakouska navštěvuje Homeboy Industries, neziskovou organizaci v blízkosti čínské čtvrti, určenou pro bývalé členy gangů a rizikovou mládež, a vede zde hodinu jógy a meditace.
Francisco Vara-Orta, redaktor novin Los Angeles Times
27. září 2008
Svámí se zajímal o to, kdo jsou homiové.
Mahámandaléšvar paramhans svámí Mahéšvaránanda, známější jako Svámídží, se v rámci svého severoamerického turné s cílem rozšiřování cvičení meditace a jógy tento týden zastavil v Homeboy Industries, neziskovém rehabilitačním středisku pro bývalé členy gangů a rizikovou mládež.
„Děkuji vám, že jste nás poctil svou přítomností,“ řekl otec Gregory Boyle, římskokatolický kněz, který založil středisko v blízkosti čínské čtvrti města Los Angeles a stará se o něj. „Slyšel jsem, že budete mít debatu s homii.“
Svámí, kterému je šedesát tři let, přimhouřil oči, lehce natočil hlavu a řekl v angličtině, přefiltrované přes indický přízvuk: „S homii?“
„Homiové jsou lidé, kteří zde pracují,“ vysvětlil Boyle s lehkým úsměvem.
„Ach tak,“ opětoval s přikývnutím úsměv Svámí.
Svámídžího příjezd, když ve čtvrtek v 15:08 vešel do střediska a zamával mladým mužům a ženám, spěchajícím po hale, vyvolal u některých přítomných údiv. Nestává se totiž v Homeboy Industries každý den, aby se zde procházel muž zahalený do oranžového roucha.
Svámídží byl rychle uveden do Boyleho kanceláře se skleněnými dveřmi.
„Jsme hlavní město gangů Spojených států,“ řekl Boyle a odříkal několik statistických údajů o tom, kolik má Los Angeles gangů a o tom, jakým způsobem funguje Homeboy, aby pomohl mladým ženám a mužům zanechat života v gangu.
Svámí si sedl se zkříženýma nohama, a pozorně naslouchal. Jeho roucho se mírně nadzdvihlo a částečně odhalilo jeho hnědou atletickou obuv. Skupina homiů pak Svámího doprovodila nahoru do malé učebny. Vešlo tam rovněž třicet chlapců a děvčat z Homeboy.
Toto setkání, nazvané „Hluboké zamyšlení v diskusi o míru a sociálních změnách,“ bylo zaměřeno spíše prakticky než teoreticky; Svámí učil cvikům, které by mladým lidem pomohly vnést vnitřní mír do bouřlivého prostředí, které mnozí v Homeboyi znají.
Začal tím, že řekl homiům, jejichž vyholené hlavy kontrastovaly s jeho dlouhými vlasy a vousy barvy soli a pepře, že jsou krásní. Řekl, že mají vnitřní nadání. A potom je poprosil, aby se připojili k dechovému cvičení.
„Pohodlně se posaďte, zavřete oči,“ řekl Svámí. Potom všechny požádal, aby si spojili konce palce a ukazováčku na obou rukou, což je známá meditační pozice. „Teď si položte ruce do klína. Nyní se třikrát nadechněme a vydechněme.“
Ozvalo se několik mobilních telefonů, ze kterých vytryskly tóny rapové hudby, a chlapec s dívkou vzadu měli dost práce, aby zakryli své chichotání. Ale Svámí se držel svého úkolu.
„Pokuste se uvolnit prsty na rukou,“ řekl a mezi pokyny nechával pauzu na uvolnění každé části těla. „ Jen se uvolněte. Řekněte sami sobě, uvolni se, příteli, uvolni se.“
Potom je požádal, aby otevřeli a zavřeli dlaně.
„Teď si promněte dlaně a položte je na obličej. Jak se cítíte?“ zeptal se Svámí.
„Uvolněně!“ zakřičel jeden, a ostatní se k němu rychle přidali.
Většina následovala instrukce Svámího, ale několik přítomných vypadalo skepticky. Snad proto, že si toho všiml, Svámí mírně zdvihl hlas.
„Pokud se ke cvičení nepřidáte, přijdete o něj. Nevím, kdy se sem vrátím,“ řekl, čemuž se zasmáli.
Svámí pak odpovídal na otázky, ale předtím ještě řekl něco o sobě.
Svámídží se narodil ve venkovské oblasti v Rádžasthánu v Indii a ve věku třinácti let začal studovat u svého duchovního Mistra. Jak sám řekl, díky přísnému studiu pod vedením svého Mistra Holy Gurudžího dosáhl ve věku sedmnácti let stavu seberealizace. V roce 1970 se přestěhoval z Indie do Evropy, aby šířil učení jógy, a nyní nazývá Rakousko svým domovem.
Poté se ozval dvaceti osmiletý Alex Diaz, který si setkání nahrával na mobilní telefon. Zeptal se, posazený v invalidním vozíku: „Co můžu udělat pro svá záda?“
„Nemohu vám dát všechny cviky,“ odpověděl Svámí s narážkou na Diazovu invaliditu. „Ale lehněte si na dřevěnou podlahu, pokrčte kolena a zvedněte je.“
Diaz pokračoval: „Byl jsem postřelen, proto jsem na vozíku a nedokážu udržet rovnováhu, ale můžu trochu chodit. Co mohu udělat pro to, abych znovu získal rovnováhu?“
Svámí mu poradil, aby k vytvoření vnitřní rovnováhy zhluboka dýchal. „Pro vnější rovnováhu,“ řekl, „se přidržte stolu nebo zdi a pokuste se stát na jedné noze.“
„Nemohu stát na jedné noze, jen trošku,“ řekl Diaz, se zdviženým obočím a silnou naléhavostí v hlase.
„Trošku, to je první krok,“ řekl Svámí. „Všichni jsme malé děti, které padají. Všechno začíná troškou.“
Diaz přikývl.
Toto setkání se uskutečnilo poté, co jeden Boylův přítel, který se také věnuje Svámídžího meditačním cvičením, navrhl setkání v době, kdy byl Svámí na návštěvě v Los Angeles v rámci celoměsíčního turné po Kanadě a Spojených státech. Nebylo to poprvé, kdy se jóga a meditace objevila v Homeboy; téměř každý týden jsou zde vedeny smíšené kurzy (pro chlapce i dívky).
Jedna účastnice, Thelma Carranza, které je dvacet devět let a je v polovině devátého měsíce těhotenství, řekla, že má potíže s dýcháním. Svámí se jí zeptal, jestli má astma či zda kouří. Na oboje odpověděla, že ne.
„Strach?“ zeptal se.
„Ano,“ řekla.
Svámí jí poradil, aby šla někam, kde je otevřený prostor, například do parku, ve kterém se bude cítit bezpečně a kde se bude moci soustředit na cvičení hlubokého dýchání.
Později pobídnul homie, aby se sami sebe zeptali: „Co je cílem mého života? Co je posláním mé duše?“
V 15:54 už se nikdo nesmál a rapové vyzvánění už Svámího nepřerušovalo. Uchvácené nebo zaujaté obličeje byly upřené na muže v rouchu.
Svámí vyprávěl o tom, jak dával konzultace mladým lidem v Rakousku, kteří byli traumatizováni válkou způsobenou rozdělením blízké Jugoslávie. Pobídl přítomné ve skupině, aby uplatňovali v praxi toleranci k těm, kteří se od nich liší.
Poslední otázka přišla od Anthonyho Collinse, který je už deset měsíců zaměstnancem Homeboy.
„Jak získat kontrolu nad vztekem?“ zeptal se mladík, kterému je dvacet dva let.
„Nejdříve se zhluboka nadechněte, zavřete oči a vydechněte,“ řekl Svámí. „Zeptejte se sám sebe: co to dělám? Napijte se studené vody nebo studeného mléka. To vás probere.“
Svámí pak homiům poděkoval, zvedl se a ještě dodal: „Přeji vám dobré zdraví a velmi zdravý život.“
„Nápodobně,“ řekl jeden mladý muž z houfu, zatímco homiové obklopili Svámídžího, aby se s ním vyfotili. Během jedné hodiny si získal jejich pozornost, a jak se zdálo, i jejich uznání.
Oscar Garcia, devatenáctiletý mladík z El Sereno, se obrátil na ostatní homie a řekl, „On je fakt dobrej, kámoši!“
Francisco Vara-Orta, redaktor novin Los Angeles Times
27. září 2008
Svámí se zajímal o to, kdo jsou homiové.
Mahámandaléšvar paramhans svámí Mahéšvaránanda, známější jako Svámídží, se v rámci svého severoamerického turné s cílem rozšiřování cvičení meditace a jógy tento týden zastavil v Homeboy Industries, neziskovém rehabilitačním středisku pro bývalé členy gangů a rizikovou mládež.
„Děkuji vám, že jste nás poctil svou přítomností,“ řekl otec Gregory Boyle, římskokatolický kněz, který založil středisko v blízkosti čínské čtvrti města Los Angeles a stará se o něj. „Slyšel jsem, že budete mít debatu s homii.“
Svámí, kterému je šedesát tři let, přimhouřil oči, lehce natočil hlavu a řekl v angličtině, přefiltrované přes indický přízvuk: „S homii?“
„Homiové jsou lidé, kteří zde pracují,“ vysvětlil Boyle s lehkým úsměvem.
„Ach tak,“ opětoval s přikývnutím úsměv Svámí.
Svámídžího příjezd, když ve čtvrtek v 15:08 vešel do střediska a zamával mladým mužům a ženám, spěchajícím po hale, vyvolal u některých přítomných údiv. Nestává se totiž v Homeboy Industries každý den, aby se zde procházel muž zahalený do oranžového roucha.
Svámídží byl rychle uveden do Boyleho kanceláře se skleněnými dveřmi.
„Jsme hlavní město gangů Spojených států,“ řekl Boyle a odříkal několik statistických údajů o tom, kolik má Los Angeles gangů a o tom, jakým způsobem funguje Homeboy, aby pomohl mladým ženám a mužům zanechat života v gangu.
Svámí si sedl se zkříženýma nohama, a pozorně naslouchal. Jeho roucho se mírně nadzdvihlo a částečně odhalilo jeho hnědou atletickou obuv. Skupina homiů pak Svámího doprovodila nahoru do malé učebny. Vešlo tam rovněž třicet chlapců a děvčat z Homeboy.
Toto setkání, nazvané „Hluboké zamyšlení v diskusi o míru a sociálních změnách,“ bylo zaměřeno spíše prakticky než teoreticky; Svámí učil cvikům, které by mladým lidem pomohly vnést vnitřní mír do bouřlivého prostředí, které mnozí v Homeboyi znají.
Začal tím, že řekl homiům, jejichž vyholené hlavy kontrastovaly s jeho dlouhými vlasy a vousy barvy soli a pepře, že jsou krásní. Řekl, že mají vnitřní nadání. A potom je poprosil, aby se připojili k dechovému cvičení.
„Pohodlně se posaďte, zavřete oči,“ řekl Svámí. Potom všechny požádal, aby si spojili konce palce a ukazováčku na obou rukou, což je známá meditační pozice. „Teď si položte ruce do klína. Nyní se třikrát nadechněme a vydechněme.“
Ozvalo se několik mobilních telefonů, ze kterých vytryskly tóny rapové hudby, a chlapec s dívkou vzadu měli dost práce, aby zakryli své chichotání. Ale Svámí se držel svého úkolu.
„Pokuste se uvolnit prsty na rukou,“ řekl a mezi pokyny nechával pauzu na uvolnění každé části těla. „ Jen se uvolněte. Řekněte sami sobě, uvolni se, příteli, uvolni se.“
Potom je požádal, aby otevřeli a zavřeli dlaně.
„Teď si promněte dlaně a položte je na obličej. Jak se cítíte?“ zeptal se Svámí.
„Uvolněně!“ zakřičel jeden, a ostatní se k němu rychle přidali.
Většina následovala instrukce Svámího, ale několik přítomných vypadalo skepticky. Snad proto, že si toho všiml, Svámí mírně zdvihl hlas.
„Pokud se ke cvičení nepřidáte, přijdete o něj. Nevím, kdy se sem vrátím,“ řekl, čemuž se zasmáli.
Svámí pak odpovídal na otázky, ale předtím ještě řekl něco o sobě.
Svámídží se narodil ve venkovské oblasti v Rádžasthánu v Indii a ve věku třinácti let začal studovat u svého duchovního Mistra. Jak sám řekl, díky přísnému studiu pod vedením svého Mistra Holy Gurudžího dosáhl ve věku sedmnácti let stavu seberealizace. V roce 1970 se přestěhoval z Indie do Evropy, aby šířil učení jógy, a nyní nazývá Rakousko svým domovem.
Poté se ozval dvaceti osmiletý Alex Diaz, který si setkání nahrával na mobilní telefon. Zeptal se, posazený v invalidním vozíku: „Co můžu udělat pro svá záda?“
„Nemohu vám dát všechny cviky,“ odpověděl Svámí s narážkou na Diazovu invaliditu. „Ale lehněte si na dřevěnou podlahu, pokrčte kolena a zvedněte je.“
Diaz pokračoval: „Byl jsem postřelen, proto jsem na vozíku a nedokážu udržet rovnováhu, ale můžu trochu chodit. Co mohu udělat pro to, abych znovu získal rovnováhu?“
Svámí mu poradil, aby k vytvoření vnitřní rovnováhy zhluboka dýchal. „Pro vnější rovnováhu,“ řekl, „se přidržte stolu nebo zdi a pokuste se stát na jedné noze.“
„Nemohu stát na jedné noze, jen trošku,“ řekl Diaz, se zdviženým obočím a silnou naléhavostí v hlase.
„Trošku, to je první krok,“ řekl Svámí. „Všichni jsme malé děti, které padají. Všechno začíná troškou.“
Diaz přikývl.
Toto setkání se uskutečnilo poté, co jeden Boylův přítel, který se také věnuje Svámídžího meditačním cvičením, navrhl setkání v době, kdy byl Svámí na návštěvě v Los Angeles v rámci celoměsíčního turné po Kanadě a Spojených státech. Nebylo to poprvé, kdy se jóga a meditace objevila v Homeboy; téměř každý týden jsou zde vedeny smíšené kurzy (pro chlapce i dívky).
Jedna účastnice, Thelma Carranza, které je dvacet devět let a je v polovině devátého měsíce těhotenství, řekla, že má potíže s dýcháním. Svámí se jí zeptal, jestli má astma či zda kouří. Na oboje odpověděla, že ne.
„Strach?“ zeptal se.
„Ano,“ řekla.
Svámí jí poradil, aby šla někam, kde je otevřený prostor, například do parku, ve kterém se bude cítit bezpečně a kde se bude moci soustředit na cvičení hlubokého dýchání.
Později pobídnul homie, aby se sami sebe zeptali: „Co je cílem mého života? Co je posláním mé duše?“
V 15:54 už se nikdo nesmál a rapové vyzvánění už Svámího nepřerušovalo. Uchvácené nebo zaujaté obličeje byly upřené na muže v rouchu.
Svámí vyprávěl o tom, jak dával konzultace mladým lidem v Rakousku, kteří byli traumatizováni válkou způsobenou rozdělením blízké Jugoslávie. Pobídl přítomné ve skupině, aby uplatňovali v praxi toleranci k těm, kteří se od nich liší.
Poslední otázka přišla od Anthonyho Collinse, který je už deset měsíců zaměstnancem Homeboy.
„Jak získat kontrolu nad vztekem?“ zeptal se mladík, kterému je dvacet dva let.
„Nejdříve se zhluboka nadechněte, zavřete oči a vydechněte,“ řekl Svámí. „Zeptejte se sám sebe: co to dělám? Napijte se studené vody nebo studeného mléka. To vás probere.“
Svámí pak homiům poděkoval, zvedl se a ještě dodal: „Přeji vám dobré zdraví a velmi zdravý život.“
„Nápodobně,“ řekl jeden mladý muž z houfu, zatímco homiové obklopili Svámídžího, aby se s ním vyfotili. Během jedné hodiny si získal jejich pozornost, a jak se zdálo, i jejich uznání.
Oscar Garcia, devatenáctiletý mladík z El Sereno, se obrátil na ostatní homie a řekl, „On je fakt dobrej, kámoši!“