Historie ášramu

Maháprabhudíp ášram

listopad 1994:
koupě ášramu

jaro 1995:
začínají pravidelné víkendové kurzy pro veřejnost začátek rekonstrukcí meditačních místností, kuchyně, pokojů, sociálních zařízení, zahrady, parku a sadu na podzim začínají cvičitelé z ášramů vést hodiny jógy v okolních městech

léto 1995:
první mezinárodní seminář

1996:
pokračují rekonstrukce, rekultivizace skládky, začínají další specializované kurzy - dětské tábory, vegetariánské vaření, keramika, aranžování, hindština, apod. otevíráme obchod

1997:
vybudovali jsme vlastní vodojem a studny, spolu s účastníky seminářů jsme pomáhali při odstraňování důsledků záplav v Otrokovicích a Uherském Hradišti

léto 1997:
oslavy 50 let nezávislosti Indie

1998:
kompletní rekonstrukce kuchyně a chodeb v budově, rekonstrukce zahradního domku a osvětlení v parku, vybudování parkoviště

1999:
rozšíření haly Džadan

léto 1999:
návštěva Holy Gurudžího, vybudování plynové kotelny, která nahradila starou kotelnu na tuhá paliva, výměna elektrických boilerů za plynové

2000:
regenerace zámeckého parku a rybníků, vybudování dětského hřiště

2001:
regenerace zámeckého parku a rybníků - dokončení, výstavba stanové osady na letní dětské tábory, koupě kravína - vyčištění kravína a okolí, vybudování nové cesty pod kravínem, oprava omítek na prvním nádvoří, úprava části podkrovních prostor, vybudování schodů na půdu

2002:
výstavba nového sociálního zařízení a zázemí pro halu Džadan, oprava omítek na druhém nádvoří, nová rekonstrukce pokojů

O počátcích ášramu

V roce 1994 jsem dostala od Svámídžího úkol najít budovu, která by se hodila jako ášram. Potřebovali jsme cosi, kde by natrvalo mohlo žít deset až dvacet lidí, příležitostně dva tisíce, časem i více, samozřejmě by měli mít kde spát, měla by zde být kuchyň, která by tyto davy zvládla, odpovídající hygienické zázemí, nesmí chybět ani místo pro společné programy apodobně. Sjezdila jsem bezpočet míst a udivené pohledy zaměstnanců mnoha realitních kanceláří, které jsem navštívila, napovídaly, že to vskutku nebude úkol jednoduchý. Nakonec jsme dostali typ do Střílek, kde se ukázalo, že i největší fantazie se může stát realitou. Zdejší objekt přesně vyhovuje našim požadavkům a myslím, že nic lepšího bychom nenašli. Klíče jsme převzali na svátek Díváli a v tento den také slavíme narozeniny ášrarnu. Tenkrát jsme přijeli na víkend - byl to náš první pobyt v ášramu. Byly zde pouze holé stěny a tak jsme si vše přivezli s sebou včetně elektrických kamínek. Věděli jsme, že tu bude zima. Brzy se ukázalo, že jsme kamínka mohli klidně nechat doma, protože asi po dvaceti minutách euforie z toho, že jsme v novém ášramu, se jedné naší jógové sestře podařilo omylem vyhodit pojistky. Rázem jsme se ocitli bez elektřiny a v úplné tmě. Píši to proto, že jsem přijela se začínající chřipkou a vzhledem k tomu, že jsem byla jediná osoba, která mohla vyzvednout klíče, nemohla jsem cestu vzdát. Večer jsem si před usnutím říkala, jak se mi chřipka v těchto pro ni příznivých podmínkách hezky rozeběhne, ale ráno jsem viděla, že se udál pro mě malý zázrak - ráno bylo po nemoci. Byl to první z mnoha zázraků, které jsme tu ještě zažili. Začátky ášramu nebyly nejlehčí. Dostali jsme dva roky neobývanou a neudržovanou budovu, ve které dříve bylo vězení pro mladistvé. Nepříjemná atmosféra, která zde panovala, se brzy zcela změnila. Stačilo málo - rozvěsit všude fotografie Mistrů a začít ášramový život.

Ze začátku nás zde žilo pět dobrovolníků a další přijížděli na víkendy. I když byly podmínky trochu náročnější - přes týden se topilo pouze ve dvou místnostech, v jedné spali muži, v druhé ženy, všude bylo plno myší, občas se rozliční duchové snažili upoutat na sebe pozornost (i ostřílení muži si okamžitě vybavovali svou mantru, když měli jít po tmavé chodbě), budoucnost nebyla také úplně jistá, lidí nepřijíždělo tolik, kolik by bylo potřeba, apod. Zkrátka občas nebylo úplně jasné, jestli jsme tu za odměnu nebo za trest. Snadné nebylo ani připravit ášram na letní seminář. Naštěstí s příchodem jara a teplejšího počasí začalo jezdit více karmajogínů (řada z nich pochopila situaci a přijížděli jak nejčastěji mohli) a rozsáhlé rekonstrukce, které musely být do semináře hotové, což byl naprosto šibeniční termín, se tak podařilo dokončit včas - v den začátku semináře jsme dodělali poslední práce. Nádherné bylo tvůrčí nadšení mnoha lidí, kteří byli šťastni, že se nám konečně splnil velký sen - mít vlastní ášram a pomáhali ze všech sil, abychom ášram udrželi. Mnoho lidí také pomáhalo a pravidelně pomáhá finančně.

Na jaře začaly první víkendové semináře. Postupem času přibývalo lidí na trvalý pobyt. Bylo to a dosud je tak, jak to má být - kdykoliv jsme potřebovali odborníky určité profese nebo karmajogíny na daný úsek, vždy se odněkud vynořili, cokoliv jsme kdy opravdu potřebovali, to jsme měli.

Po prvním letním semináři jsme rozjeli jógové kurzy pro veřejnost - v ášramu a v Kyjově. Cvičení se pomalu rozrůstala a nyní máme v našem okrese řadu kurzů. Život v ášramu plyne svým tempem. Každé ráno máme áratí, zpěv dvanácté nebo patnácté kapitoly Bhagavadgíty, meditaci a chvíli času na individuální cvičení. Přes den je karmajóga a každý večer se těšíme na satsang. O víkendech máme semináře pro žáky i veřejnost a samozřejmě karmajógu. Nyní nás v ášramu žije okolo dvaceti a několik rodin žáků žije ve vesnici.