Satsangy a přednášky

Mistr a žák

Podstatou každé lidské bytosti je Bůh a člověk má schopnost svou totožnost s Bohem poznat. Pro většinu lidí je poznávání Boha proces, který vyžaduje odhodlání, úsilí a odříkání. Jenom výjimečným, vznešeným osobnostem je povědomí o vlastní božské podstatě dáno darem. Zasvěcují život Bohu a Bůh září z veškerého jejich konání a bytí. Křesťané je uctívají jako světce. I ve východních kulturách jsou muži a ženy, kteří oddáni Bohu zvěstují lidem poselství boží lásky. Také oni jsou považováni za svaté. Přesto je v pojetí Východu a Západu rozdíl. Na Západě jsou božské osobnosti prohlášeny za svaté teprve po smrti - na Východě jsou uctívány už za života. Duchovně hledající se modlí, aby neohraničená Vesmírná Energie, vymykající se mezím lidského rozumu a lidských smyslů, na sebe vzala pochopitelnou podobu, v níž by Bůh znovu a znovu sestupoval na zem a vedl ty, kdo touží po poznání.

Mnozí lidé nerozpoznají Boha, ani když k nim přistoupí v lidské podobě. Stačí si přečíst bibli. V kalijuze, v údobí nevědomosti, krutosti a temnoty, se otupuje citlivost vůči božské energii i ve východních kulturách, kde si lidé pěstovali úctu k božským vtělením - avatárům a ke světcům po tisíciletí.

Čistou božskou inkarnací Lásky a Pravdy byl Bhagván šrí Díp Nárájan Maháprabhudží. Tento rádžasthánský světec se narodil v roce 1828 a zemřel v roce 1963. Po celých sto třicet pět let svého života byl milován a uctíván tisíci a tisíci těch, kteří díky jemu prozřeli a pochopili smysl života. Dodnes jej vzývají i ti, kdo měli štěstí jej poznat, i ti, jichž se jeho živoucí Světlo dotklo až poté, co už nedlel v tělesné podobě.

Světci v Indii působí většinou jako duchovní Učitelé. Žáci, kteří se svěřili jejich vedení, jsou posilováni nejen jejich milostí, gurukripá, ale učí se od nich prověřeným metodám a technikám duchovních cvičení. V tradiční indické kultuře je Satguru, pravý Učitel, nadevše uctíván. A to proto, že zprostředkuje člověku poznání sebe sama, poznání vlastní totožnosti s Bohem. Pravý Učitel je pouze ten, kdo sám cestou poznání prošel, kdo sám v sobě Boha uskutečnil. Sanskrt má pro Učitele výraz Guru. Gu- symbolizuje tmu, ru- je světlo. Guru nás vede od temnoty nevědomosti ke světlu poznání. Sanskrtské slovo pro žáka je šišja. Symbolizuje dokonalou oddanost Učiteli, Mistru, Guruovi. ...

... Mistři, kteří dosáhli nejvyššího stupně vědomí pernou prací, jsou zváni jogíny. Mistr, který si nadpřirozené síly přináší s sebou ze všemohoucnosti své nezjevené existence, je označován a uctíván jako mahájógasiddha. Mahá znamená velký, siddha je dokonalý. Výsostně dokonalý. Někteří lidé uctívají mahájógasiddhu jako svého osobního Boha, Ištvadéva. Jiní k němu mají vztah jako k Učiteli.
Žádný Mistr nestaví své nadpřirozené schopnosti na odiv. Žádný opravdový Mistr se neprohlašuje za Boha, i když je v něm vtělena Nejvyšší Síla. Ani Ježíš Kristus nehlásal, že je Bůh. "Slova, která k vám promlouvám, nejsou ze mne, nýbrž je to otec, který skrze mne působí" (Evangelium sv. Jana, 14/10). ...

... Být žákem není snadné. Znamená to přijmout radu, nebránit se poučení, uznat, že seberealizovaný Mistr znalý minulosti, přítomnosti i budoucnosti ví víc než já. I když člověk chce být pokorný, i když mu nezvládané životní situace znovu a znovu ukazují, jak je jeho já malé a bezradné, přece znovu a znovu upadá do jeho dobyvačné moci. Obětovat ego a pokořit se před druhým je nesmírně těžké. Proto je těžké být žákem. Je to těžší než být Mistrem. Poznání je nekonečné, poznání nemá hranic. Poznáváme zkušeností, cvičením a tím, že se učíme. Ale ať chceme poznat cokoli, ať se chcem čemukoli naučit, potřebujem ruku učitel. Chci-li se naučit vařit, šít, řídit automobil, obchodovat, chci-li ovládnout jakoukoli jinou běžnou životní dovednost, neobejdu se bez instruktora, bez návodu, bez učitele. Čím složitější je předmět poznání, tím více je potřeba učitele a tím delší je doba učení. Oč nezbytnější je Učitel, je-li předmětem poznání Bůh.
Učitel v kterémkoli oboru nás učí speciálním metodám a technikám, které nám umožní porozumět spojitostem a ovládnout dovednosti. Učitel dbá, abychom pochopili a správně cvičili - učit se a cvičit ovšem musíme sami. Trpělivě a pravidelně. To všechno platí i pro duchovní poznání. Jednou z účinných metod, která vede k duchovnímu poznání, je jóga. Jóga není rituál ani obřad. Je to soubor cvičení a technik, které umožňují získat duchovní poznání. Jógové techniky jsou prastaré, prověřené věky, předávané z Mistra na žáka. Mistr dává, žák dostává. Mistr a žák jsou jako dvě svíčky: Mistrova svíčka je zažehnuta a hoří jasným plamenem. Žákova svíčka zatím nehoří. Touží-li po poznání, musí se k Mistrovi přiblížit a zapálit plamenem jeho svíčky svou. To znamená poslouchat jeho slova, dbát jeho pokynů, cvičit a věřit.

Úryvky z knihy Lílá Amrit (Paramhans šrí svámí Mádhavánanda)